Aktuálně
Návštěvy:
Dnes: 16Celkem: 58571

Tatháta

  • Tathata
    Tathata

mistr, se kterým Ritodgata strávil asi 30 let.

 

Tatháta se narodil 1. července 1942.  Bylo to v pondělí. K narození došlo za svítání těsně před východem slunce. Jeho dědeček měl intuici o božském původu přicházejícího dítěte. To se potvrdilo zjevením, když dítě poprvé uviděl. A proto dostalo jméno Narajana (jméno boha Višnua, ochránce vesmíru, doslova znamená Ten, který se pohybuje po vodách). Ale protože nikdo v rodině neměl duchovní zázemí, na tyto okolnosti se brzy zapomnělo.
Ale dítě vyrůstalo se zřetelnými sklony ke zbožnosti a meditaci. A přirozeným důsledkem byla  askeze (tapas). Dokonce už v ranném dětství míval mnoho zážitků a tranzů, po kterých vždy následovaly velké tělesné potíže. Právě s cílem zmírnit tyto bolesti se začal věnovat meditaci a uctívání. Postupně se z toho stal hlavní smysl života.

Tak jak meditační praktiky nabývaly na významu, vedlo to k rozdílným názorům mezi ním  a otcem, který byl velmi tvrdý. Hnaný neukojitelnou touhou a neschopný kompromisu, musel chlapec odejít z domova a uchýlil se do staré svatyně. Svatyně v té době byla jen rozpadlou zříceninou. Následující odříkání bylo mimořádně tvrdé, bez řádné potravy, vedení a jiné pomoci. Chlapec se držel při životě jen čistou vodou a nímovými listy po více než šest měsíců. Jedinou útěchou byla přítomnost Božské matky. Nikdo nezná podrobnosti o oněch dnech. Chlapec byl více či méně v polovědomí  a tyto věci si nepamatoval.

Vše, co o tom víme, jsme posbírali z neurčitých vzpomínek a popisů, které nám Tatháta dal později.

Mnoho chlapců v okolí mladého asketu někdy navštěvovalo. A stali se nástrojem pomoci a udržování jeho těla po pustošivých transcendentálním zážitcích. Tento proces trval přes deset let.

Jak bylo vzpomenuto už dříve, neměl žádné vedení  ani oporu. Síly temnot jej pronásledovaly a působily velké utrpení. Když byla bolest velká, projevovala se Přítomnost Matky aby ho chránila a utěšovala; to je to, co  nám Tatháta o té době vypráví.

Na konci askeze se celá individualita rozpustila v Kosmickém Vědomí. Zážitek trval několik dnů. Namísto staré individuality se zrodilo nové vědomí. Velmi pomalu se vědomí vracelo na světskou úroveň. A to bylo zrození nástroje Božství. Byla to potřeba doby.

V té době bylo tělo jen kost a kůže. Trvalo mnoho let léčení a ošetřování, než bylo tělo obnoveno na přijatelnou úroveň. Nástrojem k tomu byl ajurvédský lékař, který šel kolem. V té době začali k Tathátovi přicházet lidé. Byli to lidé hledající, snažící se a také lidé trpící mnoha starostmi. Byli tam také lidé pouze ze zvědavosti, ale kterým bylo osudem dáno, aby k němu přišli. A když někteří z nich svůj život věnovali službě jemu, vznikl tak začátek hnutí.

Dnes je tento úkaz znám jako Tatháta, což znamená Absolutní stav bytí. (Jako jméno to také znamená člověka, který existuje „takto“.) Nemá žádnou individualitu, kterou by mohl nazývat svou vlastní. To, co vidíme, je jenom jakoby stín. Pro každého člověka, který jej vidí určitým způsobem, je Tatháta jen a jen tím. Proto Tathátova přítomnost dává útěchu těm, kdo jsou zarmoucení, nabízí vedení hledajícím. Nepochybně je matkou těm, kdo se k němu utíkají. Pro hledající je guruem. Všechny tyto aspekty jím procházejí přirozeně a kdy je to zapotřebí. On jako zrcadlo odráží postoje diktované potřebami a očekáváním lidí před ním.

K tomuto Tatháta říká: „Nejsem mudrc, jogín ani guru. Jsem jen kanálem Prvotní Pravdy. Nemám svou vlastní individualitu. Jsem pro přicházející takový, jakým mne chtějí mít. Síla, která proudí skrze tento kontakt, je pozvedává. Za to jsou odpovědní oni a ona Síla. Já jsem jenom nástroj.“

Tatháta tato slova žije. Je současně prorokem lásky a Dharmy. Setkání s Tathátou dává životu nový smysl. V každém probouzí moudrost života. Teplo lásky a míruplná spokojenost jsou v jeho přítomnosti hmatatelné. Síla a útěcha plynoucí z tohoto zážitku jsou schopny přeměňovat životy. Je to zázrak, který se musí zažít na vlastní kůži.           

Šri Tatháta má zřetelně odlišný pohled na tento svět a na život. Je založený na zkušenostech každodenního života. Tatháta ujišťuje, že považovat tento svět za konečnou pravdu a slepě se mu oddávat není správné. Považovat jej za iluzi a hledat útočiště v Nekonečnu také není správná cesta. Toto bylo původní učení Véd, vyjádřené prostými slovy, které bylo v toku času ztraceno.

Cesta vysvětlovaná Tathátou zahrnuje na jedené straně kontakt se Silou, která pohybuje Vesmírem, a na druhé straně hmotný život zářící duchovním světlem. Tato cesta je známa jako STŘEDNÍ  CESTA. Tatháta objasňuje jak ji provádět v každodenním životě. Je ochoten ji každému jedinci vysvětlit hlouběji.

Prvním cílem duchovnosti je materiální spokojenost. Dalším je uskutečnit konečný cíl zrození. K tomu je povinností každého objevit cestu Dharmy. Tatháta nás ujišťuje, že nezbytný klid a jasnou mysl lze dosáhnout ukázněným životem.